Lowa

V současnosti se bavorská firma Lowa Sportschuhe GmbH. řadí k největším výrobcům trekingové obuvi na světě. Prodává téměř 3 miliony párů turistické obuvi ročně a již ně­kolik desetiletí je naprostou jedničkou ve všech německy mluvících zemích. Jak to ale všechno za­čalo.

Johann Wagner – kořeny

V roce 1923 měla bavorská vesnička Jetzendorf 570 obyvatel a zemědělská půda v nejbližším okolí patřila k Freybergskému zámku. Toto relativně malé území bylo obklopeno polnostmi patřícím něko­lika dalším velkostatkům. Většina obyvatel Jetzendorfu si na živobytí vydělávala jako ná­mezdní zemědělci či jako dělníci na zámeckém panství (jako dřevaři, drobní řemeslníci či jako sládci v zámeckém pivovaru).

Nebylo to lehké období. Na mladou výmarskou republiku těžce dopadalo břemeno obrov­ských reparací a právě v roce 1923 vrcholila hyperinflace. Johannu Wagnerovi patřilo ve vsi malé hospodářství a ševcovství. Přes den se tvrdě pracovalo, ale večer po celodenní dřině ne­směla chybět hudba. Dechové a smyčcové nástroje z domů Wagnerů byly proslulé v celém okolí !

Johann Wagner s rodinou před svým ševcovstvím

S Johannem Wagnerem pracovali jako ševci i jeho synové Lorenz, Hans a Adolf. Práce vět­šinou neprobíhala v domácí dílně, za výdělkem bylo třeba chodit k sedlákům, mnohdy až 1,5 hodiny pěšky, veškeré nářadí a kopyto v batohu, verpánek zavázaný vpředu na prsou. Přímo u sedláků se nejen flikovali starší boty, ale dokonce vyráběly i boty nové. Peníze rychle ztrá­cely svou cenu a tak kůže k opravám i výrobě nových bot si většinou sedláci dodá­vali sami. Bylo naprosto běžné, že se kromě nedělí pracovalo 11-12 hodin denně.

I v této těžké době Johann Wagner dbal na profesní vzdělání svých synů. Posílal je na uče­nou do obuvnických dílen v blízkém i dalekém okolí. Tam se naučili „dvojitému stehu“ pro výrobu robustních bot do horských podmínek. Ještě dnes starousedlíci vzpomínají na Wagne­rovu botu „Goiserer“, horskou pracovní botu, jejíž jméno má kořeny v hornorakouské solné komoře. Abychom si představili tehdejší produktivitu práce, ve Wagnerově dílně švec za den vyrobil dva páry klasických bavorských bot, které byly součástí národního kroje (nazývají se „Haferl­schuhe“ a jsou typově podobné ještě nedávno vyráběným modelům Tirol a Tölz).

Horská obuv z 20.let minulého století

LOWA = Lorenz Wagner

Lorenz Wagner, který postupně získával po otci vedoucí postavení ve firmě, zakoupil tehdejší novinku, stroje na výrobu podpatků. S touto technologií vzrostla produktivita o 50%. K horskému mo­delu „Goiserer“ brzy přibyly i modely „Bayern“ a „ Allgäuer“. Obuvnická firma krok za kro­kem rostla. Původní rodinný dům se postupně změnil v dílnu, ve které kon­cem 20.let Lorenz zavádí do výrobního procesu dělbu práce. Rozšířil strojový park a nakoupil specializované přípravky pro napínání usní, nasazování a přišívání podešve. Na svršku v té době již převažo­valo strojové šití.

Lorenz Wagner u stroje na přišívání podešví

Počátkem 30.let v období celosvětové krize budují Wagnerovi novou tovární budovu. Byla 15 metrů dlouhá, 6 metrů široká a byla dokončena v roce 1931. V podkroví bydleli ševci, mezi nimi i talentovaný učeň Sepp Lederer. Ráno učňové zatopili v kamnech, připravili vodu na změkčování kůží a vyčistili boty rodině mistra. Učňové tenkrát za učení mistrovi platili, najít místo na vyučení nebylo lehké a zejména v takové moderní firmě, jakou již tehdy Wagnerův podnik byl. Navíc Lorenz Wagner promyšleně nakupoval stroje ze zkrachovalých obuvnických dílen. Peněz nebylo nazbyt a tak se mnohé investice daly pořídit jen díky muzikantským při­výdělkům. A dobrými muzikanty byli Wagnerové všichni.

Nová dílna, zcela vpravo i učeň Sepp Lederer

Po nástupu Hitlera k moci v roce 1933 získala jetzendorfská továrna zakázku na výrobu těžké obuvi pro horské myslivce.

Model byl podobně jako tehdejší „civilní“ pohorky podbit prota­hovanými protiskluznými hřeby, byl ale výrazně robustnější. V té době měla LOWA 40 za­městnanců. Během války museli mnozí pracovníci narukovat a jen málo se jich po válce vrá­tilo zpět. O co šťastnější byli ti, které se podařilo díky vojenské výrobě vyreklamovat.

V roce 1945 Lorenz Wagner začínal téměř od nuly, bez materiálu, se zastaralým vybavením a nedostatkem kvalifikovaných pracovníků. Bratři, kteří již před válkou řídili firemní dílny ve Veichsu a Vierkirchenu se osamostatnili a stali vážnými konkurenty. Z konkurenčního boje mezi Lorenzem, Hansem a Adolfem se zrodily značky LOWA, HANWAG a HOCHLAND. Pro Lorenze to byla výzva, aby byl lepší, větší a úspěšnější.

V roce 1948 LOWA vyráběla,  přestože ještě nebyla na plném pracovním stavu, neobvykle ši­roký sortiment sportovní obuvi od pohorek s dvojitým stehem přes lyžařské boty až po lehký sportovní sandál „California“.

Dobová reklama na obuv LOWA: LOWA – horská bota, která má šmrnc

Roky 1949 a 1950 byly skutečně dobré. Poptávka po specializované obuvi byla značná. Ale nechybělo jen zboží, chyběly i peníze na investice. Doba byla příznivá pro spekulanty a šedou ekonomiku. V době korejské krize stouply ceny materiálu o více jak 50 %. Obuvnické usně se staly předmětem spekulací. Lorenz Wagner nakupoval co se dalo. Lowa měla dostatek mate­riálu pro celoroční produkci. A najednou spekulativně vyhnané ceny spadly. Vysoké faktury za nákupy usní snížily firemní zisky a přitom LOWA musela splácet úvěry za inovace strojo­vého parku. Přes noc se firma stala nesolventní a banka žádala splacení úvěrů. Lorenz Wag­ner, který svému životnímu dílu obětoval veškerou energii a zdraví byl těžce zasažen a z tohoto otřesu se již nevzpamatoval. Zemřel ve svých 60 letech na velikonoční pondělí roku 1953.

Sepp Lederer – píle, znalosti a odpovědnost

Sepp Lederer, bývalý talentovaný učeň, přebral od nemocného Lorenze vedení firmy v téměř bezvýchodné situaci. On a dcera Lorence Wagnera Berti se při překonávání těžkých časů velmi sblížili. Zvládli jednání se spořitelnou i nucenými správci. V roce 1952 se vzali. Sepp cítil za firmu obrovskou zodpovědnost. Ve svých vzpomínkách na pohřeb zakladatele firmy uvádí:

„Bylo tu celé osazenstvo jako vždy, dva lidé nesli věnec a já si pomyslel, pro tyto lidi musím zajistit práci!“

V roce 1955 se ekonomická situace firmy opět stabilizovala. LOWA se v této době soustředila na systematický vývoj horolezecké a lyžařské obuvi. Zahájila úzkou spolupráci s předními ho­rolezci a materiální vybavování početných himalájských expedic přineslo záhy vzácné po­znatky. Důležité podněty jsou svázány se jmény Dr. Karla Herrligkoffera a Waltra Kellermanna. Pro expedici na Nanga Parbat byla vyvinuta první duplexní expediční bota. Lowa se stává v oblasti horolezecké obuvi světovým pojmem.

Sepp Lederer a jeho žena Berti koncem 60. let na horách s přáteli

Ještě bouřlivější rozvoj probíhal na poli lyžařské obuvi. Sepp Lederer si ke spolupráci přizval takové lyžařské odborníky a testery, jakými byli Erhard Gattermann, Martin Puchtler, Walter Kuchler a Rudi Mayer. LOWA přišla jako první na světě s myšlenkou nahradit koženou pode­šev lyžařské obuvi vulkanizovanou pryžovou podešví. Co bohužel chybělo byly peníze na vý­voj vulkanizační jednotky. Jaké překvapení a zklamání zažil Sepp Lederer, když výrobce strojů, se kterým se rozhodl na realizaci nápadu spolupracovat, prodal první prototyp konku­renční obuvnické firmě ve Württembergu. Tehdy pochopil, že nestačí mít jen dobré nápady. Podešev LOWA VULKA je přesto dodnes považována za zásadní mezník v konstrukci lyžař­ské obuvi.

Nejtěžší rozhodování ohledně výroby lyžařských bot nastalo v roce 1967. Sepp Lederer předložil spolupracovníkům projekt výroby plastové skeletové lyžařské obuvi s přezkovým zapínáním. Skeletovou obuv se šněrováním vyráběl v USA již od roku 1963 Ing.Lange a Sepp Lederer správně pochopil, že jakmile se vyřeší uzavírání skeletu, bude to opět na poli lyžařské obuvi kvalitativní skok vpřed. Bylo třeba rozhodnout, zda dále vyrábět lyžařskou obuv kla­sicky z kůže nebo přejít na vstřikování plastů. Názory v LOWĚ se rozcházely. Riziko spojené se značnou investiční náročností plastové technologie se mnohým zdálo nepřiměřeně vysoké. Navíc s touto technologií nebyly žádné zkušenosti, pro LOWU to byl vstup na neznámé území. Ale Sepp Lederer se jako jeden z prvních evropských výrobců odvážil. Lowa uvedla svůj přezkový model na trh pouze s dvouměsíčním zpožděním za světovou premiérou Ing. Lan­geho a úspěch na trhu dal Seppovi Ledererovi plně za pravdu. Byla to velká odvaha! Kvůli penězům i kvůli pracovním silám.

Hospodářský rozvoj Německa byl tehdy tak velký, že byl problém sehnat pracovníky.V Bavorsku nebyl nikdo, kdo by toto riziko postoupil. Sepp Lederer později vzpomínal:

„Vedl jsem tehdy jednání o výrobě plastových bot s Metzelerem a také s Romikou, kteří již měli vstřikovací stroj. A takový stoj byl extrémně drahý. Tehdy při­šel i návrh od firmy Kastinger na společnou koupi vstřikovacího stroje. Ale v té době jsem měl už tolik nápadů a tolik přihlášených patentů, které bych musel zveřejnit, že jsem si řekl, že si vstřikovací stroj raději koupím sám!“

První vstřikovací lis firmy LOWA

Růst firmy vyžadoval další nové prostory. V roce 1959 bylo ke stávající firemní budově při­staveno patro. Obytná budova musela ustoupit příčnému traktu. O něco později vznikla hala pro vulkanizační zařízení. Tam byl umístěn i první vstřikovací lis. V zámeckém kravíně vznikl první sklad. V uzavřeném pivovaru dílna na vstřikování plastů. Střihárna byla přemís­těna do Alberzellu do haly mezitím uzavřené firmy. V Petershausenu byl zřízen expediční sklad. A prostory přesto nestačily. Pak přišla v pravý čas nabídka z Norimberku.

V Altmansdorfu získala LOWA prostory kdysi renomované firmy na zdravotní obuv, která ohlásila úpadek. Na 850 metrech čtverečních zde vznikl důležitý dodavatelský provoz pro do­dávku svršků obuvi.

Šití svršků v novém provozu

S expanzí firmy se začaly projevovat problémy s velkou vzdálenosti mezi jednotlivými pro­vozy. Začalo hledání pozemku pro nový závod. Sousední Pfaffenhofen nabízel pozemek v nově zřízené průmyslové zóně. Za to, že nakonec dostal přednost Jetzendorf, LOWA vděčí vlivu Berty Ledererové a štědré nabídce tehdejšího starosty Johanna Greppmeiera. V roce 1977 vznikly na pozemku v Hauptstrasse 19 dvě nové výrobní haly a garážový trakt. Většina vnějších závodů byly rozpuštěna a hlavní provozy sdruženy v Jetzendorfu. Tak byla zahájena etapa centralizace, která trvala plných 23 let.

Nové provozy v Jetzendorfu

V roce 2000 se LOWA se opět spojila v jeden celek. Dnes již v rámci Německa nemá firma žádné externí provozy. V letech 1998 – 2000 vznikl komplex budov, který už na první pohled vyvolává moderní dojem. Sklad o celkové rozloze 2.305 m2 zajišťuje logistické ope­race na nejvyšší úrovni. Recepce, výroba, správa, sociální zařízení a bufet představují novou sympatickou tvář. A co je pro LOWU typické, ve všech přestavbách a novostavbách je stře­dem zájmu člověk a kvalitní pracovní prostředí. Dnes LOWA disponuje plně ekologickým výrobním závodem v Jetzendorfu s celkovou užitnou plochou 6.206 m2.

Werner Riethmann a Giancarlo Zanatta – globalizace v praxi

Generálním ředitelem LOWY se v roce 1992 stal Werner Riethmann. Po 27 letech ve vedoucích funkcích u konkurenční firmy Raichle akceptoval nabídku Seppa Lederera a přišel do vedení LOWY s úkolem oživit stagnující prodej. Byl to od Seppa Lederera opět správný tah. Werner Riethmann přinesl do LOWY plno nových myšlenek. Svou vizi ohledně lyžařských bot for­muloval takto: „Nejraději bych měl pantofli, botu, kterou každý jednoduše nazuje a lehce za­pne. Lehce vklouznout, uzavřít a jet. Ale musí to být plnohodnotná lyžařská bota. Pokusme se spojit dohromady techniku a komfort. Na­stoupit, uzavřít, jet, otevřít, vystoupit. Maloobchod má z důvodů nákladů čím dál méně času na poradenství a proto musí být lyžařská bota tak samozřejmě jednoduchá, jako každá jiná bota.“ V roce 2000 uvedla LOWA na trh modelovou řadu MC/LC (Man Comfort/Lady Com­fort), která plně realizovala Riethmanovy myšlenky.

Giancarlo Zanatta a Werner Riethmann

Jiným příkladem správné orientace je trekingová obuv řady ATC. Tento typ obuvi byl prvně představen firmou Salomon, LOWA jej však zdokonalila a od roku 2002 je největším výrob­cem ATC obuvi na světě s více jak 2 miliony prodaných bot této kategorie ročně. Celkovým počtem ročně vyrobených bot (v roce 2006 bylo vyrobeno a prodáno 1.870.000 párů, v roce 2010 toto číslo přesáhlo 2 miliony párů, letos se prodají téměř 3 miliony ) se LOWA řadí mezi největší světové výrobce trekingové obuvi.

Werner Riethmann správně a včas pochopil nutnost integrace. V roce 1993 se LOWA stává součástí nadnárodního holdingu Tecnica, který v té době sdružoval kromě značek Tecnica a LOWA také značky Dolomite (obuv), Think Pink (sportovní móda), Nitro (snowboardy) a Lotto (kopaná). Tecnica v té době byla významným akcionářem firem Völkl, Marker a Elan. Do LOWY tak kapitá­lově vstupuje Giancarlo Zanatta a jeho rodina. Za­tímco LOWA v oblasti trekkingu vždy byla a je zcela vývojově i výrobně nezávislá na ostatních značkách holdingu, v oblasti vývoje a výroby ly­žařských bot až do roku 2010, kdy výroba lyžařských bot LOWA skončila, úzce kooperovala s firmou Tecnica.

Od roku 2002 je LOWA, co se týče obratu, nejsilnější značkou celé skupiny a trekingová obuv nejsilnější komoditou. Jednou z posledních akvizic skupiny Tecnica jsou značky Rollerblade a Nordica, které Giancarlo Zanatta odkou­pil od holdingu Benneton, a dále značka Blizzard. Hlavním poradcem pro tato jednání byl vždy Werner Riethmann. Skupina Tecnica se tak stala největším výrobcem lyžařské obuvi na světě a co se týče všech produktů pro lyžování a snowboarding je celosvětově na třetím místě.

V současné době se převážná většina lepené obuvi (kategorie ALPIN, BACKACKING a TREKKING) vyrábí a kompletuje ve výrobním závodě v Jetzendorfu, vstřikovaná obuv (kategorie ATC, OUTDOOT FITNESS, část kolekce TRAVEL a dětská obuv) se vyrábí v Bošanech na Slovensku v továrně RIALTO SK. Pod vedením Wernera Riethmanna LOWA úspěšně završila a oslavila 90 let své existence. Její strategická orientace na výrobek, tedy špičkovou kvalitní obuv s důrazem na komfort a vysoké užitné vlastnosti, je stále aktuální a nosná.

Alexandr Nikolai a Werner Riethmann

V roce 2019 Werner Riethmann odchází z pozice ředitele firmy a na jeho místo nastupuje Alexandr Nikolai, který do té doby ve firmě působil jako vedoucí vývoje.

Lowa – Made in EU

videoukázka LOWA – Made in Europe