Lamináty
Nosná konstrukce stanu je tvořena tyčemi. Nejlevnější provedení těchto tyčí jsou sklolaminátové trubky o průměru od 6,5 do 13 mm. Skelný laminát je relativně těžký a nesvědčí mu častá manipulace. Obvykle praská v místě kovových spojek. Přesto díky ceně jsou sklolaminátové tyče zcela nejrozšířenější. Pro laminátové trubky lze použít kromě skelné tkaniny i další typy tkanin (aramidové, kevlarové, karbonové), což se projeví snížením hmotnosti, zvýšením mechanické pevnosti, ale i nárůstem ceny. Nejlehčí jsou karbonové trubky, které jsou ale nejdražší a nehodí se do velmi nízkých teplot, kdy jsou velmi křehké.
Ocelové trubky
s průměrem 20 – 30 mm se obvykle používají jako stojky pro obytné stany a pro podepření stanových stříšek. Jsou téměř nezničitelné, mají nejvyšší nosnost, nevýhodou je jejich hmotnost.
Duralové trubky
Vyrábí se přibližně v rozměrech laminátových trubek, proti sklolaminátu jsou výrazně lehčí a pevnější. Používají se duraly třídy 5000 (slitina AlMgMn), zejména slitiny 5083 a 5086. Pevnější jsou však kalením tvrzené duraly třídy 6000 (slitina AlMgSi), např. dural 6001 T6, a ještě pevnější jsou kalené duraly třídy 7000 (AlMgZn). Kalící proces se označuje číslem za písmenem T. Nejpevnější je dural 7075 T9, jen o trochu nižší pevnost zaručují kalení T6 a T651. Přídavek scandia (Sc) do duralu zmenšuje krystalické zrno a zvyšuje elasticitu slitiny. Příkladem může být slitina 7X5X T6, ze které se vyrábějí ty nejkvalitnější duralové tyče. S kvalitou ovšem roste i cena.
Stanové kolíky
jsou převážně kovové. Vyžadujeme od nich pevnost a dobrou schopnost kotvení. Vyrábějí se v různém provedení podle terénu ke kotvení. Velmi trvanlivé jsou ocelové kolíky, nevýhodou je jejich hmotnost. Velmi lehké jsou kolíky duralové, obvykle se jedná o různé odlévané či lisované profily. Hliníkové „jehly“ jsou lehké, ale ohýbají se. Velmi pevné a lehké jsou kolíky titanové, nevýhodou je jejich vysoká cena.
Textilní materiály
Hlavním materiálem pro výrobu stanů jsou pochopitelně různé druhy textilií. Tkaniny pro výrobu stanů jsou z nylonu, polyesteru nebo bavlny.
Nylonové (polyamidové) vlákno je ze všech jmenovaných nejlehčí (hustota 1100 kg/m3), nejpevnější a nejodolnější vůči oděru, na druhé straně nejrychleji degraduje vlivem UV záření a značně se protahuje vlivem teploty a vlhkosti.
Polyesterová vlákna mají vyšší hmotnost (1380 kg/m3), jsou odolnější vůči UV záření a změna délky vlivem teploty a vlhkosti je nižší než u nylonu.
Bavlněná vlákna jsou nejtěžší (hustota 1520 kg/m3), hodí se pro jednoplášťové konstrukce. Výhodou je vysoká prodyšnost a tím i perfektní klima uvnitř při teplém počasí.
Vazba tkanin
Stanovky mají obvykle plátěnou vazbu, případně vazbu typu ripstop. Ripstop je způsob tkaní, kdy v osnově i útku se pravidelně střídá několik nití tenčích s jednou nití silnější. Tato vazba je na první pohled identifikovatelná díky čtverečkové struktuře. Oproti tkanině ze stejných nití vykazuje ripstop při stejné gramáži tkaniny vyšší pevnost a navíc při natržení tkaniny se párání zastaví u první silnější niti.
Parametry tkanin
Výrobci stanů mnohdy charakterizují tkaniny číslem před písmenem T nebo D. Číslo před písmenem T je takzvaná dostava tkaniny, což je součet počtu nití osnovy a útku v jednotce plochy (obvykle čtvereční palec, T je z anglického thread count). Číslo před písmenem D určuje jemnost tkaniny, což je hmotnost určité délky nitě (jednotky tex nebo den). Při daném materiálu je tento údaj závislý na průměru nitě.
Podlážkoviny
Pro podlážky je z hlediska hmotnosti nejlepším materiálem nylon, s polyuretanovým zátěrem dosahuje vodoneopropustnosti až 10.000 mm vodního sloupce. Pokud je z vnějšku provedena silikonizace, lze dosáhnout hodnot vodonepropustnosti až 15.000 mm a výrazně se zpomalí stárnutí vlivem UV záření.
Levnější je polyesterová tkanina s oboustranným polyuretanovým zátěrem. Dosahuje vodonepropustnosti v rozmezí 8.000 – 10.000 mm.
U levných stanů jsou podlážky z kašírované fólie (polyetylénová vlákna oboustranně zalitá do polyetylénové fólie). Garantovaná životnost kašírky je 36 měsíců (závisí na expozici UV zářením).
Tropiko
Pro tropiko se nejčastěji užívají polyesterové tkaniny s vnitřním polyuretanovým zátěrem, vodonepropustnost je podle robustnosti 2.000 – 3.000 mm. Švy by měly být podlepeny páskou, čímž je zaručena faktická nepromokavost. Vyšší hodnoty vodonepropustnosti nejsou potřebné.
U dražších stanů se používá nylonová tkanina, často ripstop, s vnitřním PU zátěrem a vnější silikonizací. Silikonizace výrazně zvyšuje odolnost vůči UV záření a poskytuje trvalou vodoodpudivost. Tropiko je nenasákavé a není třeba jej impregnovat. Vyšší cena se obvykle vzhledem k dlouhověkosti vyplatí, nevýhodou je poněkud vyšší hmotnost.
Z hlediska hmotnosti je optimálním řešením nylonový ripstop s oboustrannou silikonizací. Ta zaručuje odolnost vůči UV záření a dokonalou nesmáčivost. Proto hodnota vodonepropustnosti 2.000 mm je naprosto dostatečná. Podlepení švů není u této technologie možné, výrobci tuto záležitost řeší použitím hydrofobních nití.
Žádná ze syntetických zátěrovaných textilií nedýchá, kondenzaci vlhkosti z vnitřní strany tropika musí řešit ventilační systém. U jednoplášťových stanů je použití syntetických stanovek problematické. Bavlněné nebo směsné stanovky (bavlna/polyester do 30%) mají vodonepropustnost asi 300-450 mm, což stačí, pokud je stanovka dobře impregnována. Existuje celá řada kvalitních nástřikových impregnací. Prosakování vody v místě dotyku vnitřních tyčí u týpí řeší lining (rosná plachta). Hlavní výhodou bavlněných i směsných stanovek je jejich prodyšnost a velmi komfortní klima uvnitř stanu při horkém počasí. Směsné stanovky jsou oproti čistě bavlněným lehčí.